Co když se nedaří a podpoří vás vůbec vaše okolí ?
V první části příběhu paní Zuzana shrnula svojí ne úplně jednoduchou cestu ke zdravému hubnutí. O tom, jaké myšlenky a pocity provázely začátky jejího hubnutí před dvěma lety. Ve druhé části pak popsala svůj vztah k pohybu. Ve třetí části se můžete dočíst o tom, co dělat, když se chvíli nedaří a reakcích okolí, které nemusí být jen pozitivní. Také něco o nakupování menších velikostí oblečení, výletech a restauracích.
První část – Rozhodnutí a začátky
Druhá část – Pohyb a cvičení
Když se nedaří
Přijde období, kdy tělo řekne STOP a váha se zastaví. Vždy mi trvalo delší dobu dostat se pod 100kg, pod 90, 80….jakoby mě mé tělo chtělo trochu pozlobit a říct „to už stačí“. Vše jsem dodržovala, jídelníček i cvičení, a najednou zrada. I když jsem o tomhle problému mnohokrát četla, a tudíž jsem byla včas varována, stejně mě to dost zaskočilo a trápilo. Trvalo tři měsíce, než se mi váha opět začala hýbat směrem dolů, a opravdu to nebylo moc příjemné období. Opět jsem začínala propadat panice, vyhledávat na internetu články co s tím a proč a… Každý člověk je jiný a na každého platí něco jiného. U mě to bylo VYDRŽET A NEVZDÁVAT TO. Ve cvičení jsem přidala více silového tréninku (zvýšila zátěž na doporučení paní doktorky) a hlavně žádný stres😊. Jenže ono se to řekne, že. Teď mi váha opět stojí a já jsem ráda, že mi v období vánoc nešla nahoru. Přiznám se, že letos jsem trochu hřešila a nějaké to cukroví jsem si dopřála (jen tak, třeba 3 kousky obden – letos jsem neodolala). No co už, stalo se a místo výčitek svědomí a chutě to vzdát, si dám raději 10 minut navíc kardio cvičení a nebo více opakování s činkami ( napadlo mě i vytáhnout rodinku na nějaký výlet hezky do kopečku, ale to bych asi šla na výšlap sama😊).
Okolí
O mé snaze zhubnout věděl jen manžel a děti (to když se divily, proč je v lednici tolik zeleniny a bílého jogurtu 😊– o potravinách polepených popisky NESAHAT už snad ani raději nemluvím😊) a později i má osobní trenérka. Nějak jsem nechtěla odpovídat na otázky „ jak ti to jde“ a „ už jsi něco porušila“ a „vždyť to na tobě není vůbec vidět“ – to jsem slyšet opravdu nechtěla. Asi jsem se trochu bála, jak by okolí reagovalo, a jestli by se nenašli nějací dobráčci, kteří by mě od hubnutí odrazovali. A možná jsem byla zvědavá (ano, přiznávám že hodně zvědavá), jestli si vůbec někdo všimne😊.
Možná to bylo dobou covidovou (žádné návštěvy a sezení u kafíčka), možná tím, že jsem dlouho nosila svůj starý (velký) šatník😊, ale lidé si začali všímat až po nějakých 17-20 kilech. To už jsem šla s pravdou ven a přesně jak jsem očekávala – spousta otázek.
Trvalo mi nějakou chvíli, než jsem si zvykla odpovídat „ne, opravdu nedržím nějakou drastickou dietu – začala jsem jíst“ – nikdo tomu nechtěl věřit. A ano, našli se i tací, kteří mi nepřáli, nebo si vůbec nevšimli.
Nakupování
Nakupování nemám – oprava, NEMĚLA JSEM – ráda. Teď si nakupování pomalu začínám užívat, když míjím stojany s nadměrnými velikostmi a můžu si vybírat z menších čísel (ne všude je stejné číslování a zdaleka ještě nejsem u velikosti, kterou bych brala – ale to přijde). U mě trvalo docela dlouho, než jsem začala vyměňovat šatník (12-15 kilo) a já se na tu chvíli tak těšila😊. Dlouhou dobu se nic nedělo, pak jeden týden na sobě nemám své oblíbené (velké) džíny a následný týden ze mě padají? To mě docela překvapilo, zaskočilo (mile, bude nakupování😊) a zase jsem se něco naučila. Holt to chce čas, než se tělo začne tvarovat a měnit.
Výlety
Ze začátku jsem si jídlo vařila doma a do restaurace jsem se bála chodit (nevyberu si nic z jídelního lístku, nebo neodolám a sním něco, co nemám, nebo neodhadnu množství). I když jsme vyjeli někam na výlet, rodina se mi musela přizpůsobit a buď se vrátit domů na oběd, nebo vyrazit až po jídle.
Ted si na jídlo klidně zajdeme a já si ho i vychutnám. Řídím se tím, co vím, že je pro mě dobré, a co mi vyhovuje. Jelikož nejsem omáčkový typ a smažené jídlo nemůžu kvůli žlučníku, moje první volba je maso a nebo ryba, následuje zelenina nebo zeleninový salát a až nakonec volím nějakou přílohu. Tu kolikrát pro velikost porce ani nedojím. Na dezerty se raději ani nedívám, protože vím, že když jedeme na výlet, mám vždy s sebou proteinovou tyčinku (hodně druhů a chuť na sladké zaženou), nebo proteinový nápoj . Takže čas od času, proč ne. Takový dobře udělaný hamburger – bez hranolků, zato s kupou čerstvého salátu – občas neuškodí a já to mám jako takovou menší odměnu.
Teď už vím
- Že nebát se změny a začít je fajn
- Že hubnutí neznamená mít hlad a něco si stále odpírat
- Že když jednou ujedu a nebo necvičím, svět se nezboří a hubnutí se nezastaví
- Že když mám některý den hlad a nebo chutě na sladké – měla jsem ten den málo bílkovin a dám si proteinový nápoj
- Že spánek a odpočinek je stejně důležitý jako jídlo
- Že poslouchat své tělo se vyplácí
- Že přijímat pochvalu (jak mi to sluší) se musím naučit😊
- Že nedržím dietu, ale změnila jsem životní styl
- Že srovnávat se s ostatními je špatné (ano, občas, když se delší dobu nedaří a já čtu nějaký článek, jak někdo zhubnul 20 kilo za měsíc, říkám si, proč se to neděje i mně. Pak si ale připomenu, co jsem dokázala, a jsem vděčná za to, co mám)
- Že hubnout pomaleji je pro mé tělo dobré
- Že vše, co dělám, dělám pro sebe (pohyb a strava)
- Že NEJTĚŽŠÍ je naučit se mít ráda sama sebe
Nejsem ještě se svým tělem úplně spokojená a ráda bych alespoň 5 kilo ještě zhubla, jsem ale nesmírně vděčná a hrdá, že jsem vůbec začala, že jsem se při první neúspěchu nevzdala a pokračuji dál. A já vím, že to zvládnu, chce to jen trochu víc času a naslouchat svému tělu.
Moc děkuji paní doktorce za skvělou péči, rady a vysvětlení, že jídlo (zdravé jídlo) není nepřítel a jíst se musí.
Odkaz na videa cvičení:
Beginner 1 Mile Walk | Walk at Home – YouTube