Příběhy úspěšného hubnutí

Markéta

Markéta Kaclová a Václava Kunová

Foto: Štěpán Látal

 

Všechno začalo v polovině září 2013. Markéta tehdy při výšce 163 cm vážila 105 kg. Její původní jídelníček působil děsivě. Nejedla totiž skoro nic.

Dnes, tedy po 6 letech, se její váha udržuje stále mezi 68 -70 kg. Ujet 32 km na inline bruslích pro ni není žádný problém. Naopak výborný relax od náročné, ale sedavé práce.

Celý proces hubnutí je zaznamenán. Markétiny jídelníčky, moje komentáře k nim, Markétiny pocity, komplikace a jejich překonávání, drobná zaváhání, ale přitom neskutečná touha dosáhnout cíle.

To vše pro vás může být inspirací.

Markéta se musela naučit, že jídlo potřebuje k tomu, aby mohla hubnout. Zpočátku to pro ni bylo těžké, připadalo jí, že je jídla moc, časem si na to ale zvykla a úbytek váhy ji motivoval v pokračování. Do jejího jídelníčku jsem doporučila podstatně přidat množství bílkovin a zeleniny. Bílkoviny měla v rozepsaném množství na základě jejího tělesného typu. Sacharidů v jídelníčku bylo a stále je relativně méně, ale rozhodně Markéta jí pečivo, přílohy a ovoce. Množství sacharidů flexibilně měníme podle podle toho, zda hubne nebo váhu udržuje.

O správném složení stravy je na tomto webu článků mnoho. Tento materiál je jiný. Má za cíl vám přiblížit hubnutí a udržování váhy z úhlu pohledu někoho, kdo dokáže čtivou formou popsat skutečnost, že jídelníček je při hubnutí podmínkou nutnou, ale ne postačující.

 

Markéta říká:

,,Když jsem to zvládla já, zvládnete to také. Nejste v tom sami. Hubnutí není pokaždé procházka růžovou zahradou, někdy to pokazíte, ale důležité je naučit se, že tím hubnutí nekončí. Možná se v mých sloupcích najdete, možná vás pobaví, ale určitě vám dodají odvahu se do toho pustit.“

 

1. část – Jak (ne)mluvit o tom, že hubnete

2.část – Kafe s kamarádkami

3.část – Jak přežít víkend?

4.částNemám na cvičení čas

5.část – Jak přežít návštěvy

6.část – Co bude až zhubnete

7.část – Slevovou kartu pro lidi na dietě, prosím

8.část – Sedm mých (ne)smrtelných hříchů

 

1. část

Jak (ne)mluvit o tom, že hubnete
Markéta Kaclová

Tohle je velmi osobní věc pro každého, kdo hubne. Když se do toho skutečně opřete, nechcete odpovídat na to, jakou dietu držíte. (Protože ve skutečnosti nedržíte dietu, jen jíte zdravě, ale zkuste to někomu vysvětlit!) Taky rozhodně nehodláte řešit, kolik jste zhubli, kolik jste měla kilo za začátku, kolik teď, anebo kolik chcete zhubnout. (Vše neomalená čistá realita.) Takže jak na to?

Pár osobních poznatků za ta léta, kdy jím jinak než moje rodina, moje děti, moji kolegové, dietní sestry v nemocnici a někdy mám pocit, že celý svět:
Tak především o tom vůbec nezačínejte. Nastudujte filmové premiéry a celebrity, je to pohodovější téma.
Nikomu nevysvětlujte, jak jste zhubla. Klíčem k menší velikosti je vůle, ne speciální koktejl nebo hubnoucí korzet. A na každého funguje něco jiného. A stejně to nepochopí.
Kolegyně v práci slaví, obchází s čokoládou. Naučte se automatické NE: Zrovna jsem jedla, umyla si zuby. Fakt nemám chuť. Já nejsem na sladké.

Nebojte se být vybíravá. Nechutná vám něco ze salátu? Zahrajte si na Sheldona a selektujte. Jediné, komu vadí vybíravé děti, jsou jejich maminky. A těm už se zpovídat nemusíme. (Došla jsem až tak daleko, že si tyhle talíře fotím. Jendou dva dny stará bageta, podruhé slanina (neopečená) zbytečně hyzdící salát. Snad si toho personál všímá!)
Někdy je vidět každé kilo dole, u mne si toho všimli až po nějakých 25. Nevykrucujte se a naučte se děkovat za komplimenty, i kdyby to bylo jen, jsem ráda, že jste si všimli nebo taky z toho mám radost. Čím míň to budete okecávat, tím míň se budete stydět.

Spousta lidí jídla přeskakuje a podle toho pak plánuje meetingy bez ohledu na životní rytmus zbytku světa. Vždycky proto u sebe mějte nějaké jídlo. Na dlouhá jednání jezdím s proteinovým koktejlem, na výlety se zeleninou v magsbagsce (mám malé děti, můžete chroupat společně) a s proteinovými tyčinkami (které doplní horkou horskou polévku), poslední dobou se osvědčily i pečené sýrky v sáčku. Kdybyste vytáhla uprostřed jednání sendvič, asi by osazenstvo zíralo. Proteinový nápoj ještě nikdy nikdo nekomentoval. A o to jde, nic vysvětlovat.

 

2.část
Kafe s kamarádkami

Markéta Kaclová

My ženy se tomu nevyhneme a v některých povoláních obzvlášť. Mé profesi navíc říkají zlí jazykové kafíčkáři 😊 Návštěvy kaváren prostě patří k mému životu. A když chcete přejít na rozumné stravování, chce to silnou vůli a plán, jak přežít bez ztráty kytičky.
Především gratulujeme, nemusíte myslet na odpolední svačinu! Půllitrové laté nebo větší cappuccino totiž nahradí jedno jídlo (pokud tedy můžete mléko). Zkuste poprosit o polotučné, nebo – pokud vám nevadí – nízkotučné mléko. V coffee nazi kavárnách vám udělají laté jen z plnotučného, tak já tam raději volím cappuccino. Ale zase je to dobré kafe 😊
A chce to plán.

Dopředu si řekněte, že si dáte jen cappucino nebo laté a vodu. Pokud jste jedla naposledy před dvěma, třemi hodinami, ani byste na nic jiného nemusela mít chuť.
Neobjednávejte si nic dalšího. Vzpomínáte si, že správným nákupem to všechno začíná?

Pokud si všechny kamarádky dávají dortík, dejte si o kytičku víc, když vydržíte jen u kafe. A když se zeptají, použijte univerzální ne, dík, ani nemám chuť. Pokud jsou kamarádky, přemlouvat vás nebudou.
Mimochodem, když mne už fakt honí mlsná, pomáhá mi horký čaj, třeba mátový (bez medu samozřejmě). Navíc se počítá do pitného režimu!

V některých místech si potrpí na různé zdravé – hlavně raw – dortíky. Určitě vypadají zdravěji než šlehačkový dort odvedle, ale i tak to bývá obrovská nálož kalorií. Navíc po datlích, agávovém sirupu a vločkách (které jsou tam nejčastěji) vás bude honit mlsná ještě rychleji a budete muset bojovat (sama se sebou). Tak proč si komplikovat život.

Povolte si občas, ale jen to nejlepší. Pojedete kolem nové zmrzlinárny, o které teď všichni mluví? Jdete na kávu do budapešťského Gerbeaud? Život neskončil, proboha! Ochutnejte (samozřejmě čím menší kousek, tím lépe 😊), jen si zmrzlinu nebo dortík nedávejte místo svačiny, ale SPOLU s ní.
Pokud už fakt nevíte, jak se přesvědčit, použijte přepočet jedné mé známé. K ceně každé čokoládové tyčinky připočítávala cenu hodin strávených v posilovně. To pak ten hříšek dost nabobtná, nemyslíte?

 

3.část
Jak přežít víkend?

Markéta Kaclová

Všichni se na víkend těší, přispí si, vymýšlejí, kam zajdou na brunch, na party. Až na ty, co hubnou. Ti víkendy nesnášejí, protože jejich vůle je vystavena dvoj-, ne trojnásobné zkoušce.
Víkendy nám ty diety prostě kazí. Kolikrát se mi stalo, že během víkendu se váha vrátila přesně tam, kde byla minulé pondělí. To na náladě nepřidá. Jak vydržet nový životní styl i o volných dnech?

Crcejte se se snídaní! Když mám klidné nedělní ráno, procházím Apetit nebo Instagram a udělám rodině snídani jako ze žurnálu 😊 Avokádo, zastřené vejce, domácí chléb, domácí houstičky, nebo aspoň umeleme čerstvou kávu. I když moje porce bude menší a sladkou tečku ke kafi musím vynechat, klidná chvilka s celou rodinou za to stojí. Zvlášť když večeřím celý týden něco jiného a většinou bokem.

Hodně pít: hlavně vodu, ale i jakoukoli kávu a čaje (ideálně mátový, ovocný, bylinkové střídejte). Chybí vám chuť? Vylouhujte ovocný čaj a nařeďte. No jasně, jahodový džus to nebude, ale bude to mít chuť.

Jsem abstinentem, i když se jde pařit. Alkohol je velká dávka kalorií, ať už si vyberete sebechytřejší variantu. A navíc s každým promile klesá i ochota dodržet pravidla. Takže pro tenhle večer můžu třeba řídit, brát antibiotika nebo mít ráno jednání. A výmluvu opakujete jako mantru 😊 (Málokdy jsem v tom sama.)
Keep busy! Nejtěžší jsou ty dny (nebo spíš dlouhá rána), kdy jen poleháváme u televize. Ke kafíčku si přece vždycky dáváte něco na zub, tady nechaly děti sušenku… Tak raději mít plné ruce práce!

A když jsme u toho, aspoň kousek víkendu věnujeme sportu. Museli jsme najít něco, co baví všechny: bazén, trampolíny, turistiku, brusle, kola… Protože když jste v pohybu, nemáte myšlenky na jídlo 😊)

Odměňovat se jídlem se nemá, ale našla jsem si výjimky. Nezřízeně miluju maliny a pokaždé, když jejich cena klesne na rozumnou úroveň, hned je beru. Když si dám zároveň jogurt nebo laté, je to naopak dobře. A také stále objevuju nové restaurace, steak nebo plátek ryby si stejně doma tak dobře jako v restauraci neudělám.

 

4.část
Nemám na cvičení čas

Markéta Kaclová

Všichni máme jen 24 hodin denně a pokud máte malé děti nebo se staráte o někoho dalšího, krom práce toho už stíháte jen málo. Bylo by lákavé říct, že na pohyb nemám čas. Ale nejde jen o hubnutí, budete mít i lepší kondici i náladu. Rozhodně to stojí za to.

Chůze je nejpřirozenější pohyb, a tak jezdím MHD. Mám to do práce víc než hodinu, s dvěma přestupy a prudkou cestou do kopce. Cestou zpět vyzvedávám děti, dřív na dvou různých místech. 8 tisíc kroků denně. Když se nechám hodit autem, není to ani osmina. Pokud nemáte, půjčte si „prudič“, fitbit, a zkuste porovnat den s a bez auta. Mně to tedy vyrazilo dech.

Když máte fakt hodně kil navíc, fakt se vám nechce předvádět v posilce. Mně se nechce ani teď 😊) A tak jsem cvičila více než půl roku sama doma. Třikrát týdně jsem nechala uspávat tatínka (mladší dceři byl tenkrát rok), stoupla si před notebook a cvičila podle videa pro cvičení pro šestinedělky. Asi se smějete, ale já to myslím vážně. Není tam žádné skákání. Sestavu ale poskládala fyzioterapeutka, i tak se pěkně zpotíte. Mezi lidi jsem se odvážila, až když jsem byla pár kil před cílem.

Cvičte klidně doma, nemusíte mít speciální pomůcky. Já mám na YouTube oblíbená hesla plank workout nebo low impact workout. Anglicky umět nemusíte, okoukáte 😊
Hlavně to nehrotit. Párkrát jsem zkusila nějaké fakt náročnější cvičení, hlavně když jsem „zhřešila“. Krom toho, že jsem ten pohyb asi úplně správně nezvládla, byla jsem pak tak strašně vyšťavená, že jsem dostala strašlivý hlad. Tak to zkusíte zahnat horkým čajem, přes den kávou – no a stejně skončíte u nějakého nevhodného jídla. Takže to vlastně nemělo cenu.

Našla jsem si fitko kousek od domu. Kdyby mi cesta trvala déle než cvičení samo, těžko bych se k cestě přemlouvala.
Vytvořte si návyk, pravidlo, přihlaste se na konkrétní hodinu. A choďte cvičit s kamarádkou (nebo raději dvěma). Ve dvou se to lépe táhne a když se jedné nechce, ta druhá ji přemluví. Ten první rok mi hodně pomáhalo, že na mém cvičení se sešla skvělá parta žen v podobném věku i situaci, cvičení byla zábava a společenská událost.

Nejdéle mi trvalo najít „přirozený“ pohyb venku. Běhání je sice hodně populární, ale než začnete, raději se obraťte na fyzioterapeuta, trenéra, který vás běhat naučí, anebo doporučí pohyb přesně pro vás. Já se třeba panicky bojím rychlosti, nejezdím ani na kole. A tak jsem začala jezdit na inlinech. Počáteční investice je kolem 3-4 tisíc korun, ale pak už jen musíte na ovál. Já ho mám kousek z práce nebo pár stanic autobusem z domova.
Nezapomeňte, že během diety nejvíc energie spotřebuje tělo na to, že prostě je. Jak říká paní doktorka, hubne se v kuchyni, ne v tělocvičně. Ale cvičením budete mít lepší náladu i hezčí postavu. A taky si prostě dělám fóra – na to, abych si mohla dát kamarádčinu úžasnou zmrzlinu nebo zajít na sushi.

 

5.část

Jak přežít návštěvy

Markéta Kaclová

Člověk je tvor sociální a ženy jsou většinou tvorové ultrasociální. A u čeho se setkáváme? U jídla. Pro koho se peče bábovka? Pro návštěvy. Jasně, můžete návštěvy na chvíli ze svého programu vymazat. U mne by to asi už po měsíci začalo být lidem divné. Jak zůstat u starých zvyků a nikomu nic nevysvětlovat?

Naprosto super je zvát si návštěvy k sobě domů. Má to řadu plus: šetříte čas, taky musíte uklidit, takže další spotřebované kalorie. Především ale máte absolutní kontrolu nad tím, co se jí, a jak dlouho to stojí na stole. Absolutně dietně v pohodě jsou třeba rajčátka s mozzarelkami a bazalkou, rajčátka, papriky a okurky s tvarohovým dipem (stačí polotučný). Jednou jsem v IKEA koupila lehounké košíčky, do nich servírovala lučinu linii s jemně nakrájenou okurkou a uzeným lososem. Šunkové rolky s lučinou linií jsem zkoušela, ale to návštěvě nepřišlo jako taková hitparáda 😊

Bodovat se dá i s výběrovou kávou nebo čajem.
Setkávejte se venku – tam si každý dá, co bude chtít, nebudete muset zklamat hostitelku a odmítnout její s láskou pečený koláč. A rozhodně nebudou celou dobu na stole buráky nebo chipsy. (V tomhle bývají lidé nesoudní, teprve v tu chvíli jsem pochopila, jak je odvykajícím alkoholikům, když vám všude alkohol v podstatě vnucují.)
Když už za někým jdete, najezte se předtím. S plným žaludkem se říká NE jednodušeji. Všude s sebou nosím acidofilní mléko. Jsem možná k smíchu, ale ta krabička mi vydrží v kabelce celý den, piju ho ledové i teplé. A klidně i na návštěvě.

Setkávejte se u sportu. Jeďte společně na výlet, jděte na vycházku, vytáhněte kola. Odškrtnu si jeden trénink a zároveň uvidím přátele.

Maminky?

Tak to je kapitola sama pro sebe. Některé maminky do vás budou dloubat, kde jste zase přibrali, jiné nejsou spokojené, pokud si nedáte guláš se šesti. Jak na ně? Sama jsem zatím recept nenašla. Ring je volný a těším se, že někdo na něco šikovného přijde. Zatím si prostě nosím a vařím svoje jídlo. A slibuju, že já do jídla svým dospělým holkám nikdy mluvit nebudu!

 

6.část

Co bude až zhubnete

Markéta Kaclová

To je přece jasný, budete krásná, chlapi se na vás budou lepit, v práci konečně uvidí, že máte fakt silnou vůli, svěří vám ty nejzásadnější úkoly. Svět vám bude ležet u nohou. Ale no tak, jsme velké holky, tak si to přiznejme. Nezmění se skoro nic. Bude se vám chodit po světě lehčeji, budete mít víc energie a budete sebejistější. A pak možná přijde to předtím.

Připravte se na spoustu překvapených pohledů i dotazů. Ať už vám k dokonalosti chybělo 10 kilo nebo 40, někdo si všimne. Nacvičila jsem úsměv, poděkuju, nevysvětluju. Jeden ze známých mne viděl po více než roce, doslova oněměl. Tyhle momenty si zase schovejte na dny, kdy si připadáte ještě ne dost hubená. (A že jich bude!)

Najdete si svého hlídače a toho se budete držet. Pro mne je to váha. Každé ráno stoupnu a buď se vyděsím, nebo uklidním. Každopádně mám dobrou motivaci neuhnout. Jakmile je tam o půl kila víc než chci, upravím jídelníček.

Najedete na standardní nákupní seznam. Po pár měsících už nebudete potřebovat papírovou nápovědu, budete procházet uličkami s jistotou nákupčího online obchodu. Vždycky budete mít půlku košíku zeleniny a druhou půlku plnou jogurtů. Možná taky začnete kupovat velká balení jogurtů jako já. A pokaždé budete kupovat kuřecí prsa, protože ta se hodí vždycky.

Abstinence je super. Ušetří spousty kalorií, zvládnete uhlídat i jídlo a každé ráno po večírku víte úplně přesně, co jste večer dělala i řekla.

Všichni budou čekat, až selžete. Budou. Smiřte se s tím. Nemusím nikomu dokazovat, že zvládnu pár kousků cukroví bez ztráty kytičky, že na cestách ráda ochutnám vyhlášený dort nebo zmrzlinu. Sama vím nejlíp, že to vybruslím, vycvičím a že tělo je na novou váhu tak zvyklé, že občasné vyšinutí z úporně zdravého jídelníčku mu nevadí.

Své staré já – zejména to, do čeho jste ho oblékala – prostě vyhoďte. Nebo prodejte, darujte. Nemyslete na to, že by se ty hadry mohly někdy hodit. Už je prostě nikdy nebudete potřebovat. (Mám kamarádku, která má doma krabice se všemi svými já – od 36 do 48 😊)

 

7.část

Slevovou kartu pro lidi na dietě, prosím

Markéta Kaclová

Čekala jsem, že nutit se pravidelně jíst, odříkat si některá oblíbená jídla (spíš šidítka) bude těžké. Nečekala jsem ale, že největším trablem budou nákupy oblečení. V průběhu prvního roku jsem totiž dvakrát musela vyměnit šatník, kompletně.

Když máte jinou než hubenou (snažím se úporně vyhýbat slovu ideální) postavu, nákupy oblečení nenávidíte. Vlastně nejde ani o emoce. Prostě se jim vyhýbáte, je to geografická záležitost. No a odvyknete. Jediný obchod, kde jsem byla ochotna vstoupit do dámských kabinek, byl M&S. A i tak nemáte z kalhot o velikosti 18 nebo 20 moc radost.

Někde to tu stojí, hubla jsem cca rok, ten nejzásadnější pokrok (cca 30 kg) se udál během 9 měsíců. První tři měsíce jsem mohla stále nosit své „stany“, pak bylo potřeba nakoupit aspoň spodní prádlo. A dámy vědí, jak drahý špás to je. Stany jsem vyměnila za trička a halenky, která byla do té doby utopená ve skříni v krabici „co kdyby“.

Po dalších dvou měsících už se i z „co kdyby“ staly stany. Pamatuju si jeden víkend, kdy jsem si připadala, jako když vám na letišti ztratí kufry. Nákupní seznam zněl: kalhoty, business šaty, halenky, bílé a černé tričko. Fakt základní kousky, velikost snad 42. Začala jsem objevovat obchody a úplně konkrétně si vzpomínám, jak jsem v jednom obchodě platila více než 6 tisíc. A to nesmím zapomenout na druhé kolo spodního prádla!

V létě, jakmile jsem se dostala na dohled (4 kg) finální váhy, nastalo třetí kolo. Z halenek už zase byly stany, sukně a džíny nedržely v pase, šaty, do té doby záchrana, visely jako hadry. Byla tu vytoužená 38 a v některých obchodech už ani nakoupit nezvládnu, i jejich 36 je na mne moc veliká.

Oblečení – většinou další základní kousky – jsem začala dokupovat průběžně, protože ty kalhoty, které jsou vám těsné v pase, nejsou „motivační“, ale budete je potřebovat už za pár týdnů. A také se u mne začaly scházet džíny, šaty, bundy, saka od kamarádek, které po porodu už/zatím nezhubly. Tak mám první koženou bundu, plesové šaty s výstřihem až na břicho a třeba i sako se šúskem 😊

Potkala jsem první stylistky, které mne poučily, že dámské sako se nezapíná, a tak ho není nutné dopnout. Že pouzdrovky vám uberou i 10 (!) kilo a přidají 100 procent ženskosti! A přitom vydrží většinu výkyvů váhy. Že menší tričko, halenka i kalhoty vypadají vždycky lépe než ty větší.

To prádlo se nakonec ukázalo jako největší problém, místo podprsenek 95H nosím 70E! A i tuhle velikost vyrábějí jen fakt drahé značky. Největší radost mi udělalo, když jsem si koupila pouzdrovky velikosti 36. To jsem si normálně i vyfotila!

Váha se mi hýbe i teď – kilo sem, kilo tam, v létě mám určitě vysportovanější postavu. Ne všechny kousky mohu nosit celý rok. A já zírala, že z velikosti XS na S se dostanete během dvou kil, zatímco mezi L a XL je těch kil i více než 15. A především nákupy oblečení už nejsou strašákem a někdy se s novými šaty vrátím i z nákupu těstovin 😊

 

8.část

Sedm mých (ne)smrtelných hříchů

Markéta Kaclová

Prý to vypadá, že jsem ultrapoctivá a vždycky dodržuju všechna doporučení 😊) Tak jsem schválně sepsala seznam svých hříchů. Nejsem na dortíky, ani bůčky. Ale pořád je za co se stydět.

1/ Nejím přílohy, brambory a bramborovou kaši úplně nenávidím (to budou ty socialistické školní jídelny!). A pak taky přece „po přílohách se tloustne“. S paní doktorkou nám dalo práci najít něco, co bych jedla. Takže: celozrnné těstoviny (chutnají i dětem), černá a rudá rýže (taky dětská hvězda), bulgury, kuskusy, quinoa (to už má na děti podezřelou konzistenci). Pořád zkouším alternativy a nikdy to neskončí. Jenže když si nedám v poledne přílohu, večer mne honí hlad i mlsná. A nejsem ten typ, co odolá. Stejně ale 4krát do týdne přílohu vynechám. A vynechávat přílohy je cesta do pekla.

2/ Nechutná mi maso. Dřív jsem přežívala na zelenině, polévkách nebo těstovinách. Když mi bylo vysvětleno, že takto to nepůjde, koketovala jsem s různými náhražkami (od sójového masa až po různé šmakouny), ale nakonec se prostě držím kuřecího s velkou dávkou koření, pak sýra a vajíček. A někdy maso nahradím proteinovou tyčinkou nebo proteinovým práškem. Já vím.

3/ Když jsem před lety za paní doktorkou přišla, moc jsem nejedla a občas mám takové období i teď. Nemám prostě chuť jíst a někdy si dokonce usmyslím, že když třeba vynechám svačinu a pak třeba i večeři (nechutě mám hlavně večer), tak třeba rychleji zhubnu. Blbej nápad. Cesta do pekla číslo 2.

4/ Jednu dobu jsem (i přes jasné upozornění) vůbec nejedla ovoce. Měla jsem pocit, že po něm ztloustnu. Letos v létě jsem se v ovoci zase našla. Překvapení! Nic fatálního se nestalo. Teď váha stojí, i když denně těch zlatých 200 gramů banánu/jablek/jahod/malin dám.

5/ Když se věci (a lidi) nedaří, honí mne chutě na sladké. Dám si proteinovou tyčinku, banán anebo třeba taky vánoční cukroví. A přijdou samozřejmě výčitky. A pak mne napadne třeba vynechat další jídlo. Ale to znají všichni bojovníci s váhou. Cesta do pekla číslo 3.

6/ Seznam mých úletů by byl ještě hodně dlouhý, ale namátkou: cheesecake místo svačiny, suši, čočková, hrášková a fazolová polévka (nezahušťuju, tak snad to není takový hřích), malinová tartaletka a maliny v jakékoli podobě. Občas mám neskutečnou chuť na colu bez cukru (a pak dostanu strašný hlad). A piju strašně, ale strašně, strašně moc kafe. Část jsem nahradila bylinkovými čaji, ale zvlášť v zimě je to pořád strašně moc.

7/ A teď to nejzásadnější. Stále jsem ještě nanašla ten správný a přirozený balanc a jídelníček, při kterém nebudu ani nabírat, ani hubnout. Právě teď se koná pokus číslo 2 😊 Držte mi palce.

Takže poctivá? Ani omylem! I proto jsme se s paní doktorkou dohodly, že budu svoje dlouho sbírané postřehy, které zatím četla jen ona (jako výmluvy v mém reportovaném jídelníčku), publikovat. Nejsem (a ani nikdy nebudu) štíhlá gazela. Mám úplně normální středoevropskou postavu a ani v největším tréninkovém zápřahu jsem nedosáhla tzv. ideálního BMI. Vlastně jednou jsem na něj zhubla, ale ač pro doktory a pojišťovny superzdravá, vypadala jsem jako zombie. Takže na BMI kašlu. Připište si to mezi mé hříchy.