Odpovědi k “Nedokonalost zdánlivé dokonalosti”

1. kateřina řekl:
   30.10.2009 v 20:34

   Zdravím, na konci sil jako „Jana“ se může cítit každá žena, která si myslí, že smysl jejího života je v péči o druhé – o manžela, děti… Žena, která si myslí, že čím víc zvládne, tím víc ji její nejbližší budou mít rádi a ocení ji. Žena, která si myslí, že lásku si musí zasloužit, odpracovat…..Ženy často zapomínají, že není sobecké starat se taky sama o sebe. Sama vdaná nejsem, ale viděla jsem to v rodině a jsem tím poznamenaná. Máma zastala první poslední – v domácnosti, okolo domu, na zahradě, přesto od ní otec odešel k ženě, která nezvládne zalít ani kytky, prolisovat česnek a štítí se sáhnout na maso – můj otec ji zachraňuje – to ona si „zaslouží“ jeho lásku, protože ho potřebuje, potřebuje být ochraňována a muži na to slyší. I já se nyní učím být zdravím způsobem sobecká, myslet sama na sebe, na to co mě dělá dobře, na mé koníčky, zájmy, přátele. Nebýt pouze ta praktická, zodpovědná žena, která má neustále navařeno, naklizeno a vše pod kontrolou. Stejně to nikdo neocení a jedinou útěchou je pak talíř dobrot……

2. Adriana řekl:
   31.10.2009 v 10:06

   Zdravím.
   Podle mého názoru je hrozné, když ženy „podnikatelů“, které se celý život starají o rodinu a domáctnost, se dostají do těžké životní situace, když je manžel opustí (třeba kvůli mladší ženě), si nemohou najít práci, kvůli malé praxi nebo žádné. A bývalý manžel není většinou tak dajný a vstřícný, aby žena nemusela pracovat. Musí jí začínat od nuly, což je velmi těžké. Samé ze svého okolí takové případy znám

3. Vlasta řekl:
   31.10.2009 v 15:44

   Po přečtení tohoto článku jsem konečně pochopila svůj problém. I já řeším své problémy přejídáním, aniž bych si to do této chvíle uvědomovala. Autorka mě nasměrovala správným směrem a myslím, že by se o této problematice mělo mnohem více psát.Když se podívám kolem sebe a vidím tolik obézních lidí, tak si říkám, že osvěta k této problematice je opravu na mizivé úrovni. Já ještě nejsem obézní a díky tomuto článku ani nebudu – jen jsem měla tímto směrem opravdu nakročeno.

4. Boris řekl:
   31.10.2009 v 16:01

   Jsem chlap a taky bych se chtě k tomuto článku vyjádřit. Myslím,že chyby nejsou jen na straně rodiny paní Jany, ale za spoustu věcí si může Jana sama. Proč nechala situaci dojít tak daleko a nehájila před rodinou své zájmy. A tím, že hodně přibrala asi taky manžela moc neokouzluje. Ať o sebe začne dbát a prosadí si v rodině svá práva. Pořád se všechno svádí ma chlapi, že si najdou mladší a atraktivnější ženu, ale je důležité položit si otázku proč to dělají. Vidět doma utahanou ženskou, která pořád jen vrčí není taky nic k závidění

5. Helena řekl:
   31.10.2009 v 16:28

   Po přečtení článku jsem se zamyslela proč se cítí paní Jana nedoceněná a neschopná a myslím, že to není jen přístupem její rodiny.Je to hlavně přístupem celé naší společnosti k ženám v domácnosti. Ženy, které se celý život staraly o rodinu a děti jsou ve společnosti brány jako někdo, komu se nechce do práce a nikdo neocení to, že obětovaly svou kariéru pro rodinu. Naše společnost ocení jejich snahu tím, že ve stáří mají mizerné důchody a pokud je manžel opustí, tak můžou jít rovnou pod most.

6. KatkaD řekl:
   31.10.2009 v 18:20

   Problém je, že dokud bude žena vnímat svou péči o rodinu jako oběť ze své strany, tak by to vůbec neměla dělat. Je to její rozhodnutí a je jen její problém, že pak řeší, že manžel si najde mladší, krásnější a také pravděpodobně velmi zaměstnanou partnerku. Já svoji rodinu velmi miluju, ale nikdo – ani mé děti a manžel- nemohou ode mně očekávat, že mě bude naplňovat péče o ně.

7. Pepa řekl:
   01.11.2009 v 8:43

   Taky bych se k tomuto tématu rád vyjádřil z opačného pólu. Svou první ženu jsem nechal v domácnosti až po vzájemné dohodě. Myslel jsem si, že bude vzorně postaráo o domácnost, o děti a že to celé přispěje ke klidnému a bezproblémovému životu.Nakonec to dopadlo tak, že žena se starala pouze o svůj zevnějšek – cvičení, kosmetika, kadeřník atd. Děti byly věčně doma samy a uvařeno bylo jen vyjímečně. Nakonec se zamilovala do souseda, který měl pružnou pracovní dobu a tudíž volná dopoledne. Po rozvodu jsem byl sám s dětmi 5 let. Druhá manželka je také doma a konečně máme všichni pohodu a vyhovuje to celé rodině.

8. Viktor řekl:
   01.11.2009 v 10:08

   Aj moja sestra sa ocitla v rovnakej situácii a riešilia to napokon celá rodina.Aj ked sa velmi bála,začala dialkovo študovat´a
   teraz je z něj celkom iná sebavedomá žena

9. administrator řekl:
   01.11.2009 v 10:15

   Příspěvek paní Žofie a Květušky smazán administrátorem. Na těchto stránkách diskutujeme na úrovni = bez vulgárních výrazů a bulvárních simplifikací.

10. havelkova řekl:
    01.11.2009 v 10:38

    Ve vztahu dvou lidi jde vzdy o individualni podminky, je pouze na nich, jak si nastavi
    spolecne souziti. Je dulezite ,aby to vyhovovalo obema, nelze parazitovat na druhem a ubijet jej na ukor svych predstav. Nechceme zde zpochybnovat ulohu zeny jako matky manzelky, tu povazujeme za velmi podstatnou. Radi bychom diskutovali, samozrejme i s muzi, o hranicich a moznostech, kdy zena neztraci sama sebe, neposouva do pozadi sve potreby v zajmu chodu rodiny. Proc nektere zeny konci nespokojene, nenaplnene, s pocity neoceneni, presto, ze byly tolik obetave a davaly se cele rodine? Chceme otevrit tema, jak vyvazit praci zeny v zajmu podnikani sveho muze? Najit prijatelna reseni i v pripadech rodin, kdy jsou jiz zajete jiste koleje, ktere vsak jednomu z partneru nevyhovuji apod.

11. Míša řekl:
    01.11.2009 v 15:48

    Konečně jsem se někde dočetla o problematice, která se mě bezprostředně týká. Já, podobně jako paní Jana, trávím veškerý svůj čas péčí o rodinu. Když jsem si chtěla s manželem a dětmi na tototéma promluvit,tak nikdo z nich nechápal co mně vlastně chybí.Teprve , když jsem jim přečetla pocity paní Jany, tak se u nás toto téma otevřelo a začali jsme otevřeně mluvit o svých pocitech.všichni slíbili, že se budou podílet na chodu domácnosti a souhlasili s tím abych si našla práci, která mě bude uspokojovat. Škoda, že takových článků je velice málo. Mohly by lidem usnadnit rozhodování

12. Dan řekl:
    01.11.2009 v 15:55

    Chtěl bych reagovat na příspěvek pana Viktora. Jeho sestra měla úplně jinou výchozí situaci jako paní Jana. Stojí za ní celá rodina. A co když za paní Janou nikdo nestojí ,myslíte si, že když ji manžel zakazuje chodit do práce, tak že jí nechá studovat?Pokud si Jana chce změnit život, tak musí být hodně silná a přejme jí, aby začala o svůj život bojovat. Je to ještě mladá ženská!!!!!!

13. Žofka řekl:
    01.11.2009 v 18:33

    Myslím si, že hlavní problém spočívá v tom, že si mladí lidé před svatbou nedokáží sednout a v klidu vysvětlit své představy jak by mělo fungovat jejich manželství.V dnešní době by měla mít žena stejnou výchozí pozici jako muž a předem by si měla umět obhájit svá práva.Bohužel u nás ještě pořád přetrvává zvyk, že je to žena, kdo by měl ve všem ustupovat. Například, když otěhotní vysokoškolačka, tak to bude ona, kdo ponese celou tíhu odpovědnosti a její parner se ve většině případů bude plně věnovat profesnímu růstu a vůbec si neuvědomí, že jeho žena nemá zdaleka takové možnost

14. Magdaléna řekl:
    02.11.2009 v 15:14

    Je mi 18 let a až budu mít jednou děti, tak s nimi zůstanu doma tak dlouho, jak to půjde. Sama jsem vyrůstala s velmi úspěšnými rodiči a dvoukariérové manželství je pro děti hrozné, Pořád jsem byla sama a záviděla jsem kamarádká, že když přišly ze školy, tak je někdo vítal a někdo se zajímal o jejich problémy a řešil s nimi jejich starosti. Péči o své děti nikdy nebudu brát jako obět, ale jako odměnu a vím, že čas, který dětem dám se mi jednou vrátí. Já si se svou matkou dodnes nerozumím

15. Glumi řekl:
    02.11.2009 v 18:02

    Mně i manželovi je 28 let. Oba VŠ.
    Známe se 13 let, žijeme spolu 11 let (z čehož 9 let ve společné domácnosti) + rok jako manželé.
    To, co popisuje paní Žofka snad ani neznám, ač věřím, že se takové věci dějí, ať už je v roli toho „špatného“ muž či žena.
    Co se týče zmiňované kariéry a těhotenství. Můj manžel má na to jedinou odpověď – pokud budeš chtít pracovat a uživíš 2 děti, tak půjdu na mateřskou rád já (těmi 2 dětmi ten můj vtipálek myslí naše dítko a sebe):-)
    Jsem štastná za to, co doma mám a neměnila bych ani za nic.

16. kruguer řekl:
    03.11.2009 v 12:25

    Když si přečtu příběh paní Jany je mi úplně úzko. Myslím, že takových vztahů je spousta. Dost žen není spokojeno samo ze sebou, nevěří si a mají v podstatě permanentní strach z toho, aby dělaly všechno „správně a jak se má“, aby byl partner spokojen.
    Já i manžel jsme VS, já momentálně na mateřské. Věděla jsem vždy, že dám přednost dětem a rodině před karierou. Přijde mi, že pokud má muž schopnou ženu, která zvládne všechno zařídit, tak to po čase začne brát jako samozřejmost. Pak je podle mého názoru na čase, dát najevo , že to tak není a prostě se ozvat a vyčistit vzduch. Je to podle mě pro vztah důležité a dosti podceňované. Důležité je říct věci na rovinu a ne chodit okolo horké kaše, jako to dělá spousta žen. Ani neuškodí se jednou za čas „zhroutit“, aby si muž uvědomil, že nemá doma superženu, ale bytost, která má taky své potřeby a pocity….

17. havelková řekl:
    03.11.2009 v 15:42

    Ve vztahu dvou lidí je nejpodstatnější vzájemná komunikace. Jeden druhému do hlavy skutečně nevidí. Jestliže s něčím nesouhlasím, něco mi nevyhovuje, je nezbytné toto sdělovat a hledat vzájemně vyhovující řešení. Problém nedocenění žen je hlubší než by se mohlo zdát. Jde i záležitost naší společnosti, kdy péče o rodinu není ohodnocena. Dalším problémem je vlastní nedostatečné sebevědomí žen, které jsou přesvědčeny,že si lásku všech zaslouží službou. domnívají se, že když nebudou superženy, zklamou ostatní. Jde však o jejich vlastní přijetí a vnímíná své hodnoty.

18. Fifinka řekl:
    03.11.2009 v 16:15

    Souhlasím s P. havelkovou, že hlavní problém je v postoji celé naší společnosti k práci, kterou vykonávají ženy v domácnosti. Řešení tohoto problému vídím v tom, že žena, která je doma s dětmi může na sobě pracovat třeba tím, že se bude sama vzdělávat, studovat jazyky,sledovat dění kolem sebe a připravovat se na návrat do práce až děti odrostou z nejhoršího.Neznamená přece, že když je doma, tak bude dělat celé rodině otroka.Další možnost je jít do práce na zkrácený pracovní úvazek. A zde vidím velký dluh celé společnosti, protože není dostatek pracovních příležitostí pro tyto ženy.

19. Baracuda řekl:
    04.11.2009 v 9:33

    Tak životní příběh paní Jany jen dokazuje to, jak hodně lidí řeší svoje problémy. Drogou…ať už v podobě cigaret, alkoholu, jiných nejmenovaných drog a nebo jídlem…sama mát toto období přejídání za sebou, ovšem já „vtom lítala“ v postpubertálním věku, takže dá se říct-coby nevyzrála osobnost, totálně zničená svým zevnějškem-narážky na mou „baculatou“ postavu již od dětství … je to asi opravdu o tom, aby měl člověk kolem sebe lidi, kteří ho milují takový jaký je (a také mu to dávají najevo) a hlavně aby on sám miloval sebe, takového jaký je. Ať vypadá jak vypadá, nebo dělá, co dělá(třeba je v domácnosti). Pokud je pak člověk z nějakého důvodu sám se sebou nespokojen, potřebuje opravdu hodně sil k překonání, v této fázi si to buď uvědomí, nebo do toho „spadne“. Přeji paní Janě, aby se z toho co nejdříve dostala a myslím, že ten správný krok už udělala tím, že se svým příběhem nezůstala sama.

20. Mickey řekl:
    04.11.2009 v 15:43

    Jsem už 5.rokem na MD a pocity paní Jany znám velmi dobře. Stereotyp, samota a pořád stejná práce 365dní v roce 24hod denně. No rozdíl od partntera, který přijede z práce a má padla. Vybuchuji už ve dveřích při návratu tatínka, jen jakmile slyším : „Co jste dělali celý den??? ty se tak máš, že nemusíš do práce!!! když si najdeš práci, která nás uživí, klidně si to s tebou vyměním !!! “
    Už mnohokrát jsem se mu snažila vysvětlit, jak si připadám nedoceněná,frustrovaná….
    Žijeme na vesnici, žádné děti kromě našich tu nejsou, do civilizace cca 30km…z jednoho platu není možné jen tak jezdit za zábavou a utrácet za benzin…Několikrát do roka jako rodina si vyrazíme,ale abych já sama mohla pravidelně jezdit kamkoliv, to nevzládneme. Navíc bez hlídání dětí a nepravidelné pracovní doby partnera není možné se nikam ani přihlásit. Jsem na něm závislá, na jeho příjmu a jeho návratech domů!!!! vím to a o to hůř se cítím. Není o nic lepší než já, oba máme VŠ vzdělání, oba jsem si děti přáli a bylo moje rozhodnutí být doma na MD…teším se, strašně moc do práce, do jakékoliv,ale šla bych hned, kdyby nějaká byla, kdyby byly jesle a měla jsem kam dát děti, kdyby školka nebyla otevřená jen do 15.30 a byla možnost pracovat na částečný úvazek..
    Všem ženám i mužům na RD přeji,aby měli doma podporu a někoho, kdo si na ně pravidelně udělá chvíli a vyslechne je a nebude brát všejako samozřejmost. Přála bych si,aby naše společnost vyšla vstříc rodinám s dětmi , aby se o této problematice mluvilo a psalo, aby jsme nezůstaly se svými problémy sami a měli sílu je řešit.
    A paní Janě moc držím palce, aby našla alespoň jednu opravdovou kamarádku, která ji v tom nenechá a dokáže ji pomoct najít její silné stránky a přesvědčí ji, že za něco stojí!!!!

21. bublina řekl:
    05.11.2009 v 16:54

    poslední věta předchozího příspěnku mě přivedla na myšlenku, že by bylo dobré, kdyby se ženy, které tráví čas se svými dětmi doma mohly nějakým způsobem /třeba pomocí internetu) kontaktovat a navzájem si sdělovat své problémy.Může tak vzniknout přátelství, které bude trvat mnoho let

22. Dana řekl:
    06.11.2009 v 11:46

    Příběh paní Jany mi tak trochu připomněl i můj – dokonce jsem se nechala do role „všeobjímající“ a všempomáhající“ vmanipulovat dvakrát – poprvé ještě s prvním mužem, který mi zařídil obchod v době, kdy jsem byla na mateřské dovolené, abych se nenudila, pak z toho byly čtyři a dcera dostala tik – tak z toho zbyl zase jeden a vzhledem k tomu, že jsme ho měli v bytě ( jedna místnost), tak jsem vlastně byla neustále doma….. Můj návrat do „profesního“ života byl o to horší, že jsem odešla na MD v době, kdy moje byla převrácena vzhůru nohama a zažila obrovský boom. A navíc manžel si také nepřál, abych se vrátila zpět do stavařiny – byla bych příliš nezávislá, tak jsem mu dělala nejprve asistentku ( de facto se o něj starala doma i v práci – naprostý ideál), pak účetní a nakonec jsem se odhodlala jít na konkurz a odešla do jiné firmy – nastala další fáze – žárlivé scény a pak poslední – rozvod. Když si to zpětně probírám, předpokládám,že paní Jana byla vychována podobně jako já – to znamení sloužit druhým bez ohledu na sebs. tady opravdu nepomůže nic jiného, než sebrat odvahu a postavit se proti všem, někdy i proti sobě – je jednodušší vzít si něco dobrého k snědku – u mě to bylo podobné, ale byl to alkohol, je zákeřnější,lépe se zapomíná…. naštěstí jsem nepotřebovala protialkoholní léčbu, stačil ten rozvod.
    A podruhé jsem se dostala do podobné situace v současné době, děti jsou už sice velké, o to větší „služby“ však vyžadují., současný partner také. navíc se obávám, že si představují, že žena dělá „doma“ to samé, co oni – tudíž nic… ale samo se nenakoupí, neuvaří, neuklidí, atd…….Je to naprosto jednoduché a přitom to nejsložitější, co může být : naučit se říkat NE! A zkusit to nejprve na sobě – NE ten dortík si opravdu nedám, a pak i druhým, NE už mám svůj program – prostě to neudělám! Já vím, ta „povinnost“ tam neustále hlodá. Stačí po malých krůčcích, za chvíli z nich budou opravdové kroky a pak i skoky. Tak držím palce paní Janě i nám všem podobným.

23. Jára řekl:
    08.11.2009 v 15:52

    Taky bych rád řekl pár slov k tomuto tématu. S manželkou jsme vystudovali oba VŠ a po 3 letech ,kdy jsme byli oba pracovně vytíženi jsme se rozhodli, že si pořídíme dítě.Když jsem řešili otázku,kdo z nás dvou zůstane doma s našim potomkem, tak jsme se domluvili, že to budu já. Hlavním důvodem byly finance, protože manželka vydělávala víc než já . Těšil jsem se, že trochu zvolním tempo,budumít čas na své koníčky a že všechno zvládnu bez problémů. Po velmi krátkém čase jsem ovšem změnil názor na práci v domácnosti a hlavně jsem na vlastní kůži zkusil co obnáší tzv. mateřská dovolená. Přesto, že svého syna velmi miluji, tak jsem po roce s nadšením uvítal nabídku mladé sousedky, která navrhla, že když je sama doma s dítětem,tak by si ráda přivydělala hlídáním toho našeho.Od té doby jsme spokojeni všichni a já se rád zapojím do každé domácí práce, protože jsem na vlastní kůži zkusil jaké to je být v domácnosti.

24. nina řekl:
    10.11.2009 v 9:46

    Já mám zcela opačný problém – docela ráda bych si již pořídila rodinu a zůstala s dětmi doma, alespoň po čas mateřské. Mám však ambiciózního partnera, který potřebuje mít naprosto všechno dokonalé, náš byt 2kk mu nepřipadá dost na úrovni, takže oba pracujeme a pracujeme a pracujeme, abychom se mohli přestěhovat do jeho vysněného domu. Do toho se snažím strarat se o sebe, o úklid domácnosti, vaření… všechno přeci musí být dokonalé, neuklizený byt a ohřáté párky k večeři se u nás netolerují. V práci jsem od osmi do šesti, po cestě domů nakoupím, doma uvařím, pokud jdu druhý den cvičit nebo na nehty uvařím i druhé jídlo na druhý den, partner rád typická česká jídla, ty já nesmím, abych nepřibrala, takže někdy i třetí jídlo pro sebe, potom uklidit, vyžehlit košile…. Do toho zařizuji veškerou administrativu spojenou s chodem domácnosti, musím mít přehled co kdy zaplatit, dojít na poštu, něco vyřídit na úřad, myslet na všechny narozeniny příbuzných, nakoupit jim dárky, nakoupit jídlo, aby vždycky byla plná lednice, zařídit dovolenou, objednat parnera k zubaři atd., atd.,… Prostě od 8 do 18 hod dokonalá zaměstnankyně od 19 do 7 hod dokonalá hospodyňka a partnerka. A po celý čas dobře oblečená, učesaná, upravená…. Tak nevím, možná by se ta paní z příběhu mohla zamyslet nad tím, že některé ženy zvládají to co ona a ještě musí pracovat. A třeba ne ze stejného důvodu jako já, u nás je to přeci jen o tom, že z vlastní vůle (z partnerovi vůle) vyděláváme na jakýsi nadstandard. Jsou přeci rodiny, kde žena musí pracovat prostě proto, že z manželova platu by prostě rodina nevyžila a také mají děti a starají se o celou domácnost. Myslím si, že najít partnera, který ženě dovolí zůstat doma a vklidu se starat o rodinu a zajistí je materiálně, je to nejlepší, co ženu může potkat a měla by si toho vážit. A pak je již jen na ní, jak naloží se svým časem, určitě ho má víc, než ty ženy, které mají rodinu a ještě musí pracovat. Je to celé pouze o tom, zvolit si cestu, po které se vydáme, pokud tu možnost volby máme. A paní „Jana“ ji měla, pouze ji nevyužila. I já jsem si mohla vybrat – svého partnera miluju, takže není co řešit – pracuji na sobě, abych pro něj byla dokonalá. Asi to není správné, ale je to moje volba. Pokud bych to tak nechtěla, určitě bych to nedělala proti své vůli a svoje deprese potom nezaháněla přejídáním, alkoholem nebo nějakou jinou „berličkou“. To je podle mého pro slabochy…

25. Matte řekl:
    10.11.2009 v 12:44

    To Nina:
    Každý z nás by rád bydlel v pěkném prostředí, měl slušnou práci, kde by se dokázal seberealizovat konče zmiňovanou teplou večeří.

    Svého partnera jste zde popsala jako ambiciózního člověka, puntičkáře – měl by to být tedy člověk více než schopný, jež by se měl umět postarat o sebe, o rodinu, popř. vyřídit co je třeba.
    Dále se mohu dočíst, že organizujete veškerý chod domácnosti včetně účtů a dokonce partnera objednáváte i u lékaře (z textu se jeví, že je to běžná věc), což se příliš neslučuje s tím, co jste uvedla na začátku. Ba naopak partnera stavíte do role neschopného chudáka.

    Dost dobře si nedokáži představit, že bych vyřizovala tak primitivní věci jako objednání u zubaře za svého manželovi (pokud by k tomu nebyl důvod), jež je studovaný, má dobré místo i postavení, dokáže se postarat o to, co je zrovna třeba od největších maličkostí jako je žehlení či vaření.
    Dovolenou vybíráme společně, manžel nečeká, až mu vyberu sama, kam tento rok pojedeme.

    Já jsem také VŠ, mám také dobrou práci, která je navíc mým koníčkem.
    A jako každá žena, ráda o sebe pečuji. To také neznamená, že jsem panenka z cukru, která neumí vzít lopatu do ruky.

    …všechno přeci musí být dokonalé, neuklizený byt a ohřáté párky k večeři se u nás netolerují …

    Po přečtení tohoto článku od Nina mě mrazí v zádech. Doposud jsem si myslela, že vztah je o vzájemné toleranci a radosti z každé maličkosti.
    Vy jste mi Nino připomněla, jak mám být pyšná na svého muže a na život, který je o vzájemné domluvě a toleranci.

    Na závěr bych ráda pozdravila pana Járu, který si vyzkoušel být mužem v domácnosti. Máte můj obdiv.

26. Natali řekl:
    10.11.2009 v 16:14

    Ráda bych vám přiblížila příběh své sestry. Ona taky měla manžela, který,jako manžel paní Niny, vyžadoval po ženě ,aby bylo všechno dokonalé.Ovšem ani on se vůbec nijak nesnažil své ženě cololiv ulehčit.Pokud byla sestra bezdětná, tak všechno s vypětím všech sil zvládala. problém, nastal, když přišly děti.Nejen, že se ani potom její rozmazlený manžel nezapojil do domácích prací,ale byl vyloženě otrávený, když doma nebylo všechno podle jeho představ. Situaci žeši tak, že z domu utíkal ke své mamince a tam si ztěžoval, že nechápe proč jeho žena, která je na mateřské s dvojčaty nemá tak dokonalou domácnost jako maminka.Teprve, když se sestra psychicky zhroutila,pochopil mnoho věcí.Pochopil, že není vůbec důležité jestli je všude v bytě utřený prah, ale důležité je, že je doma pohoda. Takového muže jako má paní Nina bych nechtěla ani zadarmo

27. Petr řekl:
    12.11.2009 v 17:16

    Se zájmem jsem si přečetl všechny výše uvedené příspěvky a můžu říct, že z některých mi šel mráz po zádech.Je strašné, že mladí lidé mají vesměs strach být doma s dítětem. Ženy to prý ubíjí a brání jim to v rozletu – cítí se podobně jako paní Jana v úvodním článku. Ale to je přece zkreslený pohled. Já jsem už starší generace a moje manželka byla celý život doma. Vychovala 4 děti a můžeme být na všechny naše potomky opravdu hrdí. Když se dnes zeptám své ženy jestli by něco udělala jinak, tak se na mě usměje a řekne, že když byly děti doma, tak to byl nejkrásnější čas a nikdy by neměnila ani kousek. Je pravda, že její dnešní důchod je spíš malé kapesné, ale když vidíme kolem sebe děti našich známých,jejichž rodiče se víc věnovali kariéře než rodině, tak na celé čáře vyhrává náše rodina.

28. Ali řekl:
    18.11.2009 v 9:42

    To Nina:
    Váš život mi připomíná první třetinu filmu Noci s nepřítelem. Tím nemyslím to, že by Vám manžel fyzicky ubližoval, ale že jste nesvobodná a v 60 letech se zastavíte a řeknete si: „Co mám? Dům, auto, peníze, drahé víno a celý život jsem žila pro muže a žila JEHO život a …. “ Otázky, kterou by jste si měla položit teď zní: Co chci v budoucnu? Chci děti a jejich děti? Chci se věnovat trochu sobě? Chci žít svůj život? Neskončím úplně sama?…. Musíte si totiž uvědomit, že ty domy a peníze si do hrobu nevezmete, ale to, že jste trávila čas s dětmi nebo při sportu nebo s přáteli – to si sebou vezmete a ničím to nenahradíte. A také jednu věc jste opomněla – jestliže musí být vše dokonalé, jinak vztah nefunguje, co se stane až budete starší? Vrásky, tělo už nebude, co bývalo a nebudete dokonalá a co pak Váš muž … půjde jinam? A Vy jen řeknete: „Ano miláčku, máš na to právo, už nejsem dokonalá“ a ještě mu sbalíte, jako dokonalá žena, kufr. Nezlobte se, ale mi život Váš a Vašeho partnera přijde právě velmi nedokonalý. Jako právník (a ti jsou většinou velmi ambiciozní) takových soužití znám spoustu a napříč generacemi a věřte mi – nekončívá to většinou dobře. I když jsou ti lidé nakonec spolu třeba celý život, jsou nešťastní. Znovu – nezlobte se – ale já vás vidím spíše jako obět – vše si hlídáte, snažíte se o dokonalost. A v tom já vidím právě tu nedokonalost! Každopádně, je to jen můj pohled na věc a Vy svůj život žijte, jak chcete. Hlavně pokud Vám to vyhovuje a jste šťastná.

29. Matte řekl:
    18.11.2009 v 12:44

    To Ali: výstižněji bych to sama nenapsala a mohu jen souhlasit. Vidina života v honosné vilce, kde bych den co den utírala prach, vařila teplou večeři, a poté si ještě stihla nalakovat nehty a vyfoukat vlasy, mě přímo děsí. Je to zoufalost, ne dokonalost.

30. HAVELKOVÁ řekl:
    18.11.2009 v 13:51

    Velmi děkuji všem diskutujícím za potřehy a názory ze svého pohledu či života. Z některých příspěvků je jasné, že problém schopné superženy stále žije a zřejmě ještě dlouho žít bude. Je zvláštní číst, jak se ve vztahu něco netoleruje z činností spojených s chodem domácnosti. Zdravý vztah je o vyvážených pozicích, pocitech bezpečí, zázemí bez ohledu, zda je na stole teplá večeře či utřený prach. Vztahy,kdy funguji jako motorová myš z obavy, abych před svým miláčkem nevypadala neschopně, nemívají bohužel štastné konce. Pocit tepla domova je předpokladem zdravého psychického vývoje a pohody. Nelze žít ve schématech, je fajn vědět, že existují muži, kteří jsou schopni a ochotni fungovat např. na mateřské apod.Vždy záleží na konkrétních dvou lidech, jejich vztahu. Nikdy nelze hovořit o zdravém vztahu, je li osobnost jednoho ubíjena růstem a parazitovaním toho druhého. Tady už můžeme často hovořit o zdatné manipulaci a patologickém soužití.

31. nora řekl:
    23.11.2009 v 14:40

    jak aůe začít, když v tom fungujeme třeba deset let? Není lepší klid?

32. Olej řekl:
    24.11.2009 v 16:02

    CHci reagovat na minipřisspěvek paní Nory – nikdy není pozdě ,když chci změnit něco k lepšímu a klid je někdy jen zahnívající voda v rybníku.Holky, nebojte se změnit něco, co se vám nelíbí!!!My chlapi potřebujeme často nakopnout. abychom se zorientovali.

33. Matte řekl:
    25.11.2009 v 5:47

    To Olej:

    My chlapi potřebujeme často nakopnout. abychom se zorientovali.

    Tak přesně to samé říká i můj muž:-))

34. Ańa řekl:
    28.11.2009 v 17:36

    Vůbec mě nepřekvapila reakce na výše uvedený článek a myslím si, že by se o takových problémech,které zajímají širokou skupinu lidí mělo mnohem více psát a diskutovat.Když otevřu nějaký časopis, tak hledám články tohoto typu a bohužel je jich opravdu velmi málo.Redaktoři by si měli uvědomit, že je problematika, která se týká všedních starostí opravdovou popelkou a měli by s tím něco dělat.

35. Max řekl:
    10.12.2009 v 17:35

    Jestli se můžu zapojit do debaty, tak bych rád nastínil i svůj příběh. Měl jsem hodnou ženu, která žila jen pro rodinu. Já hlupák jsem si toho nevážil a dokonce jsem se bál svou hodnou manželku brát do společnosti mých intelektuálních přátel, aby se náhodou nestalo, že nepochopí jejich intelektuální řeči. Byl jsem opravdu úplně mimo a dnes se za své tehdejší chování moc stydím. Po čase jsem se zamiloval do velmi ambiciózní ženy, která zastávala významnou funkci ve vládě a doma nastalo to pravé peklo, které jsem si ovšem plně zasloužil. Dnes bych svou první ženu nosil na rukou, ale bohužel už ji nosí něko jiný. Píšu to pro muže, kterí si neváží hodných žen. Moje první žena byla mnohem moudřejší než mí tehdejší přátelé, ale to jsem neviděl

36. Kubíček řekl:
    02.02.2010 v 8:02

    Zdravím všetkých diskutujúcich, tu je môj pohlad na vec (43, VŠ):
    Mám manželstvo trvajúce 16 rokov. Na začiatku sme sa borili s ekon.problémami ( bývanie, slabý príjem, manželka na MD). Stanovili sme si po vzájomnej dohode ciele, ako z toho von – ja v práci dlho do noci, resp.i pár dní…, manželka doma držala domácnosť – všetko po predchádzajúcej dohode. Bolo to ťažké, ale prekonali sme to. Potom prišiel druhý syn, zárobky postačovali na réžiu domácnosti, bolo potrebné riešiť to, čo som badal doma – manželka už z toho blbla – celý deň doma… Dohodli sme sa na nástupe manželky do práce, slabo platenej, ale nastúpila medzi ludí, našla si nový okruh kamarátok. Dnes nie je problém s jej adaptáciou v spoločnosti – s kamarátkami aj s detmi robia stretnutia, šport,… Na domáce práce sme štyria… Vzájomne tolerujeme svoje okruhy známych a často ideme na šport spoločne celá família aj napriek tomu, že na večeru bude ten ohrievaný párok, dôležitejšie je že sme spolu…
    Moje závery :

    • pozorujte potreby svojho partnera a komunikujte, vždy sa dohodnite
    • každá dohoda sa dá zneužiť , každá je zranitelná- skúsite to a zistíte, že to nestojí za to… ( ak to neskončí rozvodom..)

    a final ( čo mne pomohlo)!!!!:
    STÁŇTE SA PARTNEROVI KAMARÁTOM

37. Matte řekl:
    02.02.2010 v 12:02

    A vo tom to je:) Opravdu pěkný názor.

38. bára řekl:
    02.04.2010 v 11:38

    Nedá mi nereagovat na článek, myslím ,,slečny" Niny. BRRRRRR holka, nohy na ramena a pryyččč!

39. Jana řekl:
    03.04.2010 v 20:18

    Mě by zajímalo, jak bude fungovat vztah paní Niny až přijdou děti. Já sama mám tři, myslím, že je dobré naučit se dělit věci na důležité a méně důležité. U nás není vyjímkou být v poledne jestě v pyžamu, ale v klídku. Myslím, že Nina to také časem pochopí

Zanechej komentář