Základem naplněných a plnohododnotných vztahů je zdravá komunikace. Klientky bojující s nadváhou mnohdy při terapii odkryjí svou neschopnost právě v této sociální oblasti. Nedokáží sdělovat své potřeby a touhy a svou vlastní osobnost upozaďují v rámci rodiny, pracovního kolektivu, skupiny přátel. Vnímají sebe jako tvora méněcenného, tvora, který si musí přijetí ostatních zasloužit. Nespokojenost s vlastním tělem by neměla nikdy souviset s celkovým přijetím celé osobnosti.

Klientky se urputně a plánovitě vyhýbají jakémukoliv konfliktu nebo naopak z jejich nespokojenosti vyrůstá nepřátelský postoj vůči okolí.

Jak si máme představit zdravou komunikaci? Jde o sdělení jedné osoby druhé. Může jít o sdělení verbální, tedy pomocí slov a sdělení neverbální, při kterém využíváme gest, mimiky, pohybů těla apod. Sdělením očekáváme vyřešení dané situace, ventilujeme jím své požadavky, přání, potřeby, postřehy s cílem zapojit do situace nějakým způsobem druhé, navázat kontakt, vést dialog či vyřešit konflikt.

Při zdravé komunikaci je prvořadým předpokladem přítomnost dvou stejně hodnotných osob. Respektujeme samozřejmě jistou hierarchii v zaměstnání, vztah dospělých vs.děti, nicméně je potřeba vhodným způsobem situaci vyřešit bez pocitu vlastní neschopnosti, ztráty vlastní hodnoty. Komunikace musí být dialogem, ne monologem. Jestliže nám partner touží sdělit své požadavky, výtky, necháváme si prostor pro svá sdělení, obranu, popřípadě své potřeby. V komunikaci záleží na temperamentu zúčastněných. Např. jestliže vím, že můj partner je od přírody cholericky laděný, není vhodné jej provokovat a tím vytáčet dialog do vysokých obrátek. Přítelem takovýchto situací bývá časový odstup, kdy dotyčný počká na emoční zklidnění, moment, kdy je partner schopen reálně vnímat, co od něj chceme. Naopak flegmaticky laděný protivník bývá zcela netečný, jestliže nevyhmátneme správný okamžik, stav jeho optimální bdělosti a pozornosti.

Celková atmosféra, nálada a rozpoložení je důležitou podmínkou pro komunikaci.

Mnoho klientek se konfliktu bojí, vyhýbají se jakýmkoliv hádkám. Je potřeba zdůraznit, že i velmi vypjatá situace, prudká hádka může být plodná a vztahu velmi prospěšná. Vždy jde o obsah sdělení, ventil vlastních požadavků.

Je jistě těžké zvládnout konfliktní situace zcela bez chyby, asertivně bez emocí, ale jako všechno, dá se i zdravá komunikace učit a trénovat. Nejdůležitější podmínkou je však neztrácet sám sebe a nekrmit pocity méněcennosti a neschopnosti. Pár kilogramů navíc rozhodně neznaméná méněcennost či handicap. V okamžiku zraňování, urážek je na místě alarmovat vlastní obranné mechanismy a celou situaci zvládnout s pocitem vlastních schopností a hodnoty. Nikdo nemá právo druhého zraňovat a urážet. Jsme li si takových okamžiků v našem životě vědomi, je nejvyšší čas začít přemýšlet, co můžeme pro sebe udělat, jak se naučit vhodně bránit.

Myslet si, že svým poddajným, submisivním postojem získáváme obdiv a lásku druhého je zcela liché. Partneři, kteří v dialogu urážejí své protějšky bez jejich vhodné obranné rekace, intenzitu mnohdy zvyšují, ztrácejí úctu vůči druhému a často se objevují známky psychického týrání.

Zcela pasivní přistup mnohdy druhého začíná také nudit. Poddajnost, ústupnost v každé situaci vztahu dvou lidí neprospívá a v konečném důsledku je patrné zevšednění, kdy partner hledá vzrušení jinde, než ve svém manželství či soužití.

Respekt k druhému, kdy máme na zřeteli jeho slabá a citlivá místa, kterými se jej nesnažíme v hádce zasáhnout a zranit. V každém vztahu jsme si vědomi jistých tabu a Achilových pat, kterých se budeme ve vypjatých situacích snažit vyvarovat. Při cestě k harmonickému a naplěnnému vztahu se učíme naslouchat jeden druhému a také sami sobě.

Tento článek byl vydán 01.01.2009 v 18:11 a byl zařazen do rubriky Psychologie v praxi Můžete navázat na odpovědi tohoto článku prostřednictvím zdroje RSS 2.0 Můžete skočit na konec a zanechat komentář. Ping není momentálně povolen.