Cesty z bludných kruhů mentální bulimie
31.08.2008 Vydal: Mgr. Ivona Havelková - Pondělíčková v Psychologie v praxi
29 leta klientka J. K. přišla do poradny s přáním zhubnout pět kilogramů. při výšce 175 cm, byla její váha 68 kilogramů. při měření přístrojem Bodystat byly veškeré parametry v normě. Ona sama se cítila se sebou velmi nespokojená, měla pocity nedokonalé postavy s velkým množstvím tuku. Její jídelníček byl držen striktně, s výrazným omezením sacharidů. Velmi intenzivní byla pohybová aktivita. Každý den nejméně dvě hodiny pohybu. Nejméně dvakrát do týdne klientka přiznala bulimické ataky, kdy je schopna sníst velké množství potravin, zejména sacharidových. Ví, že by měla odolat, ale není schopna situaci zvládnout, proto vždy podlehne. Po snědení následuje nucené zvracení. Přicházejí výčitky svědomí, pocity vlastní nedokonalosti a absolutní neschopnosti. Ona sama sebe hodnotí jako neschopnou trosku, která nemá v hlavě nic jiného než jídlo. Připadá si jako zvíře, které není schopno rozumně jednat a uvažovat.
V tomto případě šlo o projevy mentální bulimie, kdy při snaze redukovat váhu, došlo k přílišnému omezení v jídelníčku, což posléze vede k záchvatu přejezení. U mentální bulimie je typické černobílé jednání a chování, tzv. od zdi ke zdi, kdy klientky pečlivě dodržují redukční jídelníček, ve svém myšlení si vytvářejí schémata zakázaných potravin, své tělo ochuzují o potřebné složky v potravě a v důsledku toho nedokáží odolat nepřejíst se při různých příležitostech. Je zde velká touha po dokonalé postavě, která se má stát cestou ke spokojenému a naplněnému životu. Klientky touží po uznání ze svého okolí, samy sobě nevěří, neznají vlastní hodnotu a je narušena jejich sebeláska a sebepřijetí. Jsou na ně mnohdy, podle jejich představ, kladeny velké nároky, jak ze strany rodičů, partnerů, zaměstanavatelů, což mnohdy je jen jejich utkvělá představa a hypersenzitivní vnímání. Touha po pozitivní reakci a přijetí jich samotných z okolí je velmi intenzivní. Jsou závislé na ujištění a ocenění svého okolí, chybí jim pocity vlastní hodnoty. U bulimických klientek je patrná zvýšená impulzivita, kolísání nálad.
Mentální bulimie je existence v bludných kruzích. Klientky cítí nespokojenost sami se sebou, mají potřebu redukovat váhu. Začíná kolotoč věčných diet, které končí bulimickou atakou, pocity viny, depresivními pocity, negativistických náhledem na svou osobu. Znovu a znovu začínají s dietními opatřeními, s vírou, že tentokrát se to určitě povede.
Regulace tělesné hmotnosti pomocí zvracení, projímadel a diuretik nevede k výraznému úbytku tělesné hmotnosti. Jídlo se zvracením z těla nikdy neodstraní úplně, diuretika a projímadla neovlivňuji vstřebávání kalorií ze snězené potravy.
Při terapii je třeba postupovat velmi individuálně podle osobnosti klientky. Je třeba zvládnout pravidlo pravidelnosti a optimálního složení jídelníčku. Zejména zvládnout kolísání a vzestupy hladiny cukru v krvi. Probrat možnosti náhradních mechanismů, činností, které nahradí nebo zmírní záchvaty přejídání. Klientka musí získat kontrolu nad jídlem, s pocitem, že je schopna jídlo ovládat a zvládat. Je třeba pracovat s iracionálními myšlenkami zakázaných potravin, získat kladný vztah k jídlu, pocit, že mohu konzumovat cokoliv, bez paniky, že po věci sladké přiberu nejméně 5 kilogramů. Důležitým krokem je komunikace s terapeutem na téma vlastní postavy, tělesné hmotnosti, kdy jsou probírány zkreslené postoje vůči své postavě, hmotnost. Rozeberou se argumenty, myšlenky, které vedou k pocitům méněcennosti a nepřijetí vlastního těla.
Klientky po zvládnutí pravidelnosti jídelníčku, při správném složení jednotlivých porcí postupně získávají pocity kontroly nad jídlem. Zvedá se jejich sebevědomí,víra, že jídlo je již neovládne. Začínají si více věřit a s větším elánem pokračují v terapii. Práce s klientkou je velmi individuální, základem je dobrý vztah a důvěra k terapeutovi. Antipatie a nedůvěra je překážkou v úspěchu léčby.
Vlastní terapie
Práce s klientkou probíhala už od první konzultace velmi úspěšně. Byl navázán dobrý kontakt a ona sama toužila svou neudržitelnou situaci zvládnout.
Anamnéza
Klientka je narozena jako druhé dítě. Oba rodiče dodnes žijí v harmonickém vztahu. Psychomotorický vývoj je v mezích normy. Nástup do školy proběhl bez problémů. Dobře se učila a měla mnoho mimoškolních aktivit. Chtěla rodičům dělat radost, toužila po jejich uznání. Její starší sestra nebyla zdaleka tak úspěšná. Problematické období začalo po nástupu na gymnázium, kdy už výsledky nebyly tak ideální. Otec – lékař, začal dohlížet na domácí přípravu své dcery. Jeho přístup byl velmi autoritativní, u matky nikdy nepocítila podporu. Vnímala, že její přijetí a dobrá nálada v rodině se odvíjí od jejích úspěchů ve škole,ve které se cítila velmi napjatá, až neurotická. Neměla čas na navazování přátelství s chlapci, měla dojem, že by je stejně ničím nezaujala. Se sestrou vztah udržovala spíše z povinnosti, cítila, že jsou velmi odlišné. Po úspěšné maturitní zkoušce nastoupila na vysokou školu, kterou úspěšně dokončila. Při jedné přípravě na zkoušku však cítila potřebu se najíst, chyběla jí energie. Při konzumaci jídla zažila zvláštní pocit úlevy, odeznění napětí. Později se k těmto chvilkám s jídlem vracela. V rámci zkouškového období přibrala asi 5 kg, což otec při návštěvě doma náležitě okomentoval. Cítila se špatně, v jednom okamžiku dokonce vnímala jakýsi odpor otce vůči ní. Její otec nevyhledával nikdy fyzické kontakty se svými dcerami, tentokrát ji ani neobjal, se slovy, že je jí moc velký kus. Vlastně se ani nediví, že nemá dosud žádnou vážnou známost. Od té doby se marně snaží redukovat svoji váhu, cítí se nemožná a neschopná. V práci se jí poměrně daří, chce svou práci dělat perfektně. Známosti má jen chvilkové. Ví, že dokud nezvládne svůj problém, nebude nikoho zajímat. Mnohdy cítí úzkost z vlastního selhání. Říká, že všechno hezké je třeba si zasloužit dobře odvedenou prací. Nic není zadarmo. Má jednu dobrou přítelkyni, jinak jen známé. Bojí se, že potenciálním přátelům nemá, co nabídnout. Nevěří si, protože není schopna se poprat ani s touhou se přejíst.
Terapie
Základem úspěchu je schopnost reálného náhledu na svoji vlastní jedinečnost, schopnost sebepřijetí, sebelásky. Pochopení, že záruka šťastného a naplněného života nespočívá v redukci kilogramů váhy, ale ve zcela jiných hodnotách. Při terapii je proto nutné postupovat komplexně, zohlednit nejen osobnost klienta jako celek, ale zejména jej vnímat a pracovat s ním jako s bytostí, která žije v sociálních vztazích. Nelze se soustředit pouze na klienta jako jednotlivce bez zohlednění jeho okolních vazeb v rodině, v partnerských vztazích, zaměstnání apod.
Ideální je dobrá orientace v nutriční, kognitivní, sociální a rodinné problematice. Snaha pochopit logiku vývoje a funkce poruchy v životě klienta. Důležitým momentem je důraz na spolupráci, aktivitu a vlastní zodpovědnost toho, kdo s problémem přichází. Jistě bývá problém v rodině, vztazích, ale nelze pracovat s klientem jen na základě obviňování jeho okolí. On sám musí dospět do stádia vlastní zodpovědnosti za svou osobu, víru, že je schopen a ochoten se s problémem poprat.
Strach z tloušťky, ze „ zakázaných jídel“, panika z vlastní nedokonalosti provázejí každého, kdo se ocitl v zajetí poruch příjmů potravy. Každá úzkost či strach mají kořeny v reálném světě. Může jít o konkrétní situace, které klientka prožila, může se jednak o její utkvělé představy. Mnohé klientky jsou mylně přesvědčeny o tom, že maximální práce na redukci váhy je zárukou naplnění jejich života spojeného s nalezením životního štěstí. Opak však bývá pravdou. Klientky s problémem poruch příjmů potravy jsou totiž velmi osamělé. Pro nepochopení jejich počínání jsou považovány za nenormální a ztracené existence. Ony samy jsou natolik zaměstnány svými jídelními návyky, že jim již nezbývá energie a chuť pro pěstování kontaktů a zábavy.
Klientka J. K. musela změnit jídelní návyky a zejména pak složení jídelníčku, které bylo převážně sacharidové a tudíž se objevovaly neodolatelné touhy po sladkém (ukázka původního jídelníčku je na konci článku).
Striktně dodržovala časy jednotlivých porcí a to i ve chvílích, kdy neměla hlad. Vhodné složení potravy jí umožnilo začít postupně situaci zvládat. Ataky přejedení začaly být méně časté. Bylo nutné pracovat na jejím černobílého myšlení. V momentě, kdy pochopila, že selhání není důvodem k sebetrýznění a nikdy není hned vše stoprocentní, začala více věřit sama sobě a výrazně se zlepšila její otevřenost a schopnost komunikace. Začala mít radost, že je schopná situaci více méně zvládat. Postupem času se terapie přesunula na oblast sociálních dovedností a jejích vztahů. Krokem vpřed byla sebereflexe, pohled na sebe, kdy sama uznala přílišnou tvrdost k sobě, vlastní nepřijetí a neschopnost vidět se jako schopnou ženu. Ačkoliv objektivní okolnosti svědčily o opaku. Zvládala spoustu úkolů v zaměstnání, její kariéra se vyvíjela podle jejích představ. S rodiči došlo k postupnému přiblížení, pochopila, že základem je vzájemné komunikace a otevřenost.
Po roční terapii navázala klientka partnerský vztah a bulimické ataky zcela vymizely. Nyní dochází jednou za půl roku na kontrolní měření a vážení. Cítí se spokojená, naučila se relaxovat a ví, že některé věci v životě , které dříve považovala za prioritní byly jejími utkvělými patologickými myšlenkami. Musí dodržovat pravidelnost v jídelníčku a dbát na správné složení potravy. Nečiní jí to ovšem žádné větší obtíže.
|
7.1.2007 |
|
|
|
|
|
8,15 |
2 ks ( půlky) bezl chleb, jogurtina necelá jedna, káva + mléko |
|
10 |
bilý jogurt Hollandia, pocit přejedení |
|
12,35 |
voda |
|
16 |
voda |
|
17 |
latté |
|
18,25 - 22 |
10 dkg zauzené šunky, zelenina findus Clasic, 1 velká lžíce polotučného tvarohu s bylinkami,je to docela dobré k zelenině, chuť na čokoládu, sním ji celou, nemá to smysl, jím dál, 2 tatranky, coca cola, čínská polévka, nanukový dort. Je mi těžko, zvracím. Je mi ze sebe špatně. |
|
|
|
|
|
Pití: 0,25 cola light, večer coca cola 1 litr |
|
|
Rajec jemně perlivá 1,5 litru + 1 litr neperlivé vody a ještě skoro 1,5 rajec jemně perlivá |
|
|
|
|
|
|
|
8.1.2007 |
|
|
8,15 |
2ks ( půlky) bezl chleb, jogurtina necelá jedna, káva+ mléko |
|
10 |
Masala, o tom si musíme promluvit, to je novinka, vyzkoušela jsem to dnes poprvé, není v tom kofein, chci omezit pití kafe |
|
12,15 |
Caesar salát, neperlivá voda 0,3 |
|
17 |
latté |
|
20,1 |
zelenina s tvarohem viz. včerejšek, mám dobrý pocit, ale mám hlad, vydržím |
|
|
|
|
|
|
|
|
v průběhu dopoledne jsem vypila jednu lehkou colu 0,25 |
|
|
|
|
9.1.2007 |
|
|
6,15 |
2ks( půlky) bezl chleb, jogurtina necelá jedna, káva+ mléko |
|
11,03 |
jogurtový nápoj bez cukru, nějaká speciální značka z odtučněného jogurtu |
|
12,3 |
okurkový salát, krůtí řízek |
|
14,04 |
latté |
|
18,1 |
Karbanátek s kaší, už mi nechtěli udělat steak a zeleninu, bylo to hnusný |
|
21 |
4ks kuřecího masa. Měla jsem po tom karbanátku hlad, tak jsem si vzala jogurt s ovocem, bylo toho málo, tak jsem si usmažila palačinku. Jsem prostě nemožná |
|
|
|
|
|
|
|
10.1.2007 |
|
|
8,15 |
2ks ( půlky) bezl chleb, jogurtina necelá jedna, káva + mléko |
|
10,05 |
bilý jogurt holandia |
|
11,15 |
masala |
|
12,35 |
drůběží vývar s rýží a caesar salát, voda neperlivá |
|
16 |
latté a jahodový koktail bez cukru, voda neperlivá |
|
19,05 |
cola light |
|
20,25 |
Zelenina, kuř. maso, krabí maso, 1dcl portského vína. Potom návštěva kamarádky litr bílého vína, tyčinky, chlebíčky. Nakonec zvracení |
|
|
|
|
|
|
|
11.1.2007 |
|
|
8,15 |
Celý den nic nejím, jen 3 litry vody |
|
|
|
|
12 |
voda |
|
12,15 |
voda |
|
15 |
voda |
|
18,3 |
voda |
|
20 |
voda |
|
21,05 |
voda |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
12.1.2007 |
|
|
9,15 |
2ks toastového chleba, jogurtina necelá jedna, káva + mléko, vejce na měkko |
|
11,3 |
brokolice, sýr, 1 celá brambora a cola light |
|
16 |
paprika, salámy, debrecínská šunka, 2 ks bezl chléb, 3 frisco,.Cítím se tolik sama. |
|
|
|
|
|
|
|
13.1.2007 |
|
|
9,05 |
2 ks bezl chléb, jogurtína, mléko + káva |
|
10,35 |
bílý jogurt |
|
12 |
čočková polévka |
|
|
játrová omáčka, samotná |
|
14 |
čokoláda ze stromečku 1 ks |
|
14,3 |
4 ks čokolády a bílý jogurt |
|
18 |
zelenina se šunkou na pánvičce |
|
|
1 frisco. Nemusela jsem tu čokoládu ze stromečku,ale docela dobrý pocit |
|
|
|
|
14.1.2007 |
|
|
8,15 |
2 ks bezl chléb, jogurtína, mléko + káva |
|
10 |
bilý jogurt |
|
13 |
caesar salát, cola light |
|
16 |
activia nápoj |
|
17 |
cihla 80 g |
|
18 |
zelenina + treska v trojobalu, pečená v troubě bez oleje |
|
|
celý den 1,5 l jemně perlivé bonaqua, 2 velké čaje Na tento den jsem docela pyšná |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Příspěvky (RSS)
02.09.2008 v 11:32
Dobrý den je mi 26 let a s podobným životním osudem jako klientka v článku se potýkám už od svých 17 let. Při čtení článku jsem se nad sebou opět zamýšlela, jak a kam bych se mohla obrátit o pomoc. Hrozně ráda bych se také naučila správně jíst, ale sama si asi nepomůžu. Za článek moc děkuji. Mám pocit, že o bulimii samotné se píše velice málo. V různých článcích se často píše o mentální anorexii a bulimie se zmíní jen tak okrajově.
04.09.2008 v 13:07
Souhlasím s Vámi, Hanko. Mnohem častěji se setkáváme s články o mentální anorexii než o bulimii, ta je zminovana jako jakýsi doplněk anorexie. Já osobně se domnívám, že je to způsobeno zejnéna tím, že mnohé ženy trápící se tímto problémem vypadají somaticky normálně, tedy mají plus mínus normální váhu, fungují v běžném životě, okolí o jejich problému často nic netuší a ony samy si problémy kolem přejídání dlouho nechtějí přiznat jako něco, s čím je třeba se porvat. Kdo nezažil kolotoč slastných okamžiků s přejídáním, pak černotu výčitek vlastní neshopnosti, nechápe,že jde o závislost velmi podobnou jakkékoliv závislosti. Mentální bulimie má oproti anorexii jednu velkou výhodu,člověk k jídlu přistupuje jako k příjemné věci. Není tam často zasadní odmítání. Je třeba jen zapracovat na správné složení jídelníčku, intenzivně pracovat s psychikou klienta, zmáknout černobílé vidění, bud budu dokonalá nebo vše totálně odepíšu. Základem úspěchu je rozhodnutí chtít problém řešit a něco pro to udělat. Budete li potřebovat, není problém se obrátit na naši poradnu. Krásný den
05.09.2008 v 7:24
Dobrý den,
moc hezký článek. Také mne trápí záchvaty žravosti, kdy jsem schopná dokonale „vyčistit“ ledničku. Povětšinou okolo desáté hodiny večer…Poté se jdu prohlédnout do zrcadla a zjistím, že jsem nemožně tlustá a hnusná. Ráda bych se svým problémem něco dělala, ale bojím se, že to nezvládnu, že nedokážu překonat svojí touhu po jídle. Budu velice ráda, pokud se na Vás budu moci obrátit s prosbou o pomoc.
06.09.2008 v 15:43
Samozřejmě se na obratte na naši poradnu, bližší informace na http://www.nutradit.cz. Hezký den
01.10.2008 v 14:55
Dobrý den,
tyto články přečítám stále dokola pokaždé si říkám,že s tím skoncuji a stále to nejde.Povedlo se mi bez toho vydržet dva měsíce a pak opět nanovo.Všichni okolo si myslí,že je to jednoduché,ale já už dnes sama na to nemám,abych přestala.V prosinci mi bude 25let a s tímto problémem žiji 9let.Seděla jsem už před psychologickou poradnou,ale utekla jsem bohužel se tam budu muset vratit,protože bulimie mi komplikuje život a chci začít žít zase normálně.Budu moc ráda,když mi nabídnete pomocnou ruku.Děkuju Pavlínka
04.10.2008 v 19:43
Není to jednoduché, co se jiným jeví jako nepochopitelné, je pro jedince,který řeší problém bulimie,stále dokola se opakující kolotoč nových předsevzetí, zklamání, předsevzetí apod.. Prvním krokem je přiznání sám sobě, že mám problém a že s tím chci něco dělat. POdle mého je důležitý komlexní přístup k problému, samozřejmě individuální psychologický přístup v kombinaci se správně složeným jídelníčkem, podle situace i terapie rodinná, terapie zaměřená na objektivní vnímání svého těla, reálné vyhodnocení svých tělesných proporcí a tím i očekávání atd.. Řešení ale existuje a není to zdaleka tak nereálné, bezvýchodné. Chce to začít
27.10.2008 v 17:25
Musim už něco napsat…konečně jsem opravdu našla stránku,kde se píše o bulímii kterou trpim,bohužel,i já….stydim se za to…I teď sedim u počítače a mym výčitky,že jsem se k večeři zase přejedla a šla se vyzvracet…mam čslo na psycgoložku v pěněžence,ale bojim se to jít řešit,nevěřim že by mi někdo pomohl…přes den totiž ani necítim hlad ale musim se najíst jenom kvuli tomu,že na jídlo neustále myslim…zkoušela jsem pravidelně jíst,ale vždy to vydržim jenom týden a pak se jdu znovu vyzvracet…mam ted pocit,že se zbytečně lituju,ale chci se hlavně vypsat někomu,kdo má stejný problém…kdyby jste měli kdokoliv stejný problém,napiště mi sem nějakou odpově´d,už opravdu nevim jak dál a chtěla bych se z toho dostat touhle cestou…pokud se to nepovede s někym spojit síly,zavolám lékařce…už se nechci trápit
30.10.2008 v 9:25
Dobrý den,
Je mi 19 let. Od svých 12 let trpím mentální anorexií, která se v 15 letech změnila na bulimii, tedy částečně, nikdy jsem totiž schválně nezvracela, i když jsem několikrát chtěla, ale nikdy mi to nešlo- teď už si říkám, že naštěstí, ale u mě se střídají anorektická období, kdy jím málo a hodně cvičím s obdobími bulimickými, ty se projevují depresí a neřízeným přejídáním a nicneděláním a pocity totální neschopnosti a selhání. Všimla jsem si, že bulimické období se objeví vždy týden před menstruací, ale já mám právě menstruaci nepravidelnou, takže to nikdy nedokážu odhadnout, ale teď už jsem se konečně po 3 měsících odkládání objednala ke gynekoložce, jenže bych potřebovala pomoci asi hlavně s jídelníčkem…… teoreticky vím, co dělám špatně, asl v praxi mám strach ze změny, ale přitom to změnit chci…. vubec se v sobě nevyznám a konečně jsem narazila na stránku, kde se něco podobného řeší…. nevím jak dál, v pondělí jdu k psychologovi a ve čtvrtek k psychiatričce, ale ty navštěvuji od 13 let a nic se nezměnilo, protože já se změny bojím, byla jsem dvakrát hospitalizovaná na psychiatrii a 3 krát jsem se pokusila o sebevraždu….předávkovala jsem se práškama, už nevím jak dál
23.11.2008 v 15:36
Ewishko, vždycky je nejtěžší se v sobě rozhodnout začít. Ano, teorii máme zmáknutou většinou všichni, je ovšem otázkou, jestli opravdu. U každého je třeba přistupovat individuálně, řešit jeho konkrétní problém,můru. Teorie není pro všechny stejná, kdyby to tak bylo a řešili bychom vše podle šablony, jak by to bylo snadné. Vaš pocit rozdvojenosti je typický v začátku řešení Vašeho problému. Nejdůležitější je skutečné rozhodnutí začít. Mnohdy si lžeme, že chceme,ale v sobě je stále pochybnost, zda li chci. Jakmile mám v sobě rozhodnuto,ale skutečně, to je základ víry v sebe a můžete začít.
06.11.2009 v 20:55
dobrý den,
jsem velice vděčná za tento článek. všude se píše jen o anorexii a bulimie je brána jen jako takový její ocásek, ale to není pravda.
Já sama (ano, konečně jsem si to přiznala, ale nedokážu s tím bojovat) bulimií trpím necelé 2 roky (je mi 18, takže zhruba od 16,5 let…).
začalo to zcela nenápadně, kdy jsem se na jedné oslavě nacpala tak, že mi z toho bylo opravdu špatně a kamarádka mi ukázala jak to „jednoduše“ vyřešit, tato nouzová řešení pak ve strachu z přibírání po takovém přejídacím aktu přicházela stále častěji až se z toho stal takový nemilý rituál. hrozně ráda bych se toho zbavila, nejenže mi to zabírá čas, mám výčitky svědomí, ale začaly mi také padat vlasy a bolet často v krku a obávám se, že je to z toho…
myslím, že přehled o zdravém stravování mám dobrý, než jsem začala takhle „blbnout“, úspěšně jsem změnou jídelníčku (pravidelné, menší porce, ne moc smažených, tučných a přesolených/přeslazených věcí, hodně zeleniny a ovoce, dostatek neslazených nápojů,…) zhubla (při výšce 180cm) z 75 na 62 kg. pak jakoby mi ale v hlavě něco přeskočilo a spadla jsem do tohoto kolotoče…
přes den se dokážu jakžtakž držet těch „zdravých“ zásad, problém však nastává večer – nevím co mám večeřet. protože brzy vstávám, chodím spát kolem půl desáté, ale domů chodím až kolem osmé a samozřejmě mám hlad (během podvečera nemám možnost se najíst). vím ale, že není zdravé před spaním zatěžovat tělo trávením nějakého složitého jídla, tak se snažim dát si třeba jen cottage, nebo salát, pak ale přijde kámen úrazu v tom, že mě honí mlsná a začnu ochutnávat, co dobrého měl kdo jiný z rodiny k večeři, nebo co dobrého to maminka zase koupila a pak začnu mít výčitky, že jsem zase snědla, co jsem neměla a přijdou myšlenky na zvracení, když už ale jsem smířená se zvracením, tak si řeknu když už, tak už a spořádám, na co přijdu a při mé slabosti na sladké to bývají většinou právě různé sušenky, koláče, čokolády… a co pak následuje víte.
už mnohokrát jsem se pokoušela s tím skončit, ale dlouho mi to nevydrželo, naopak se to zhoršilo – častější a intenzivnější záchvaty.
nemám odvahu se s tím svěřit okolí (mamka má teď spoustu jiných starostí a nechci jí tím přidělávat další).
už několikrát jsem už přemýšlela o návštěvě psychologa, ale na to bohužel nemám čas – jsem v maturitním ročníku na celkem náročné škole, připravuji se na přijímačky na VŠ(několikrát týdně navštěvuji různé přípravné kurzy) a čas na návštěvu odborníka mi prostě nezbývá…
ráda bych vás poprosila o nějakou radu, jak se s tím poprat „svépomocí“. nejvíc by mi asi pomohlo, kdybyste mi poradila s těmi večeřemi – to je u mě kámen úrazu. jak už jsem zmiňovala, nemám čas na nějaké vyvařování, ale stále stejné věci (jogurty, cottage, případně salát s tuňákem z konzervy) mi už lezou krkem a pak to končí neudržením se a…
omlouvám se, že jsem to na vás takhle vychrlila… vlastně to ani nemá moc hlavu a patu… ale jste první, komu jsem se s tím svěřila a hrozně moc vás prosím o pomoc.
je mi jasné, že takovýchto zpráv vám denně přichází velmi mnoho a nevím, proč byste se měla zabývat zrovna „touto“ beznadějnou bulimičku z těch stovek, ale budu ráda, za jakoukoliv vaši radu…
předem moc děkuji (minimálně za výdrž, dočíst se až sem:o))
06.02.2010 v 11:46
Dobrý den,
ráda bych poprosila o radu, protože jsem sama bezradná. Podobné bulimické ataky mám rovněž a všechny ty pocity selhání také. Je mi 23 let, před dvěma roky jsem díky vašim stránkám a přechodu na zdraví životní styl zhubla 20 kilo na 63 kg, které si stále držím plus mínus. Nicméně v posledním půl roce mi začaly tyto záchvaty přejídání, ale jsou spojené pouze v období týdne před nástupem menstruace, pravděpodobně součástí PMS. Nejde to ovlivnit! Dokonce jsem začala pravidelně užívat odvar z třezalky tečkované, po němž mi odezněly stavy úzkosti a mírné deprese, které jsem v tomto období měla, ale přejídání zastavit nejde! Prosím už jsem zoufalá! Poraďte mi, co mám dělat?
Děkuji.
08.02.2010 v 7:22
Milá Hanko, chtělo by to podrobnější analýzu, jak rychle a jakým přesně způsbem jste redukovala hmotnost, zda např. nescházely zcela cukry apod., Vaše záchvaty vznikají proto, že něco není ve Vašem stravování, event. psychice v pořádku. To, že přichází záchvaty před menstruací, je časté, je třeba se zaměřit zcela konkrétně na tento čas. Chtělo by to konzultaci přímo na tělo. Dá se to v pohodě zvládnout. Budete li mít zájem, není problém domluvit se na setkání. 736 645 728. Důležité je nepropadat panice a pocitům vlastní neschopnosti, to, co se děje s Vaším tělěm, je důsledek stavu, kdy tělu něco schází. Zcela přirozený.
02.05.2010 v 10:00
dobrý den, vždycky jsem si myslela…že mě problém s bulimii nikdy nemůže postihnout,ale ano…i já nepatřím k těm vyhublým holkám,které at sní cokoliv nepřiberou ani deko.Začalo to asi tím…když jsem v létě začala hodně sportovat,jíst zdravě…a ma vaha se dostala z nějákých 65 až na 58…což jsem se cítila strašně dobře,a konečně začla mít trochu sebevědomí!!problém začal tehdy…když potom v září jsem začla chodit na střední,a viděla všechny ty hubene holky jak jen jí a mě nebavilo pořád si to sladké zakazovat,začla jsem zase jíst všecko a moc,ale náhle se váha vyhoupla na 64,a v prosinci…velka touha jíst cukroví ale už hlavně víc nepřibrat… začala jsem zvracet,, přiznávám si to..je to problém…přejídat se a pak se to ze sebe snažit dostat,ještě při takovém množství sladkého,jaké mame doma,, a vím že bych měla vyhledat pomoc,že řešit to sama je hloupost,ale ja vím že mam silnou vůli..a když něco chci,tak to dokážu.. chodím běhat,a řekla jsem si…že musím se hlavně neustale přestat vážit,zamyšlet se i nad jinyma věcma než je jen postava a bojovat s tím… proč tady píšu?asi protože jsem se aspon takhle potřebovala svěřit,i když vím že to bych měla spíš u psychologa,…že sebevědomí mam na pokraji nuly a neustale naražky brachy mi taky moc nepřidavaji,ale ja budu bojovat… a věřím…že to zvládnu…jednou jsem to dokazala… zhubnout a jíst přiměřeně.tak to zvládnu zase,… jsem ráda,že aspon tímhle prostřednictvím jsem se mohla nějakym zpusobem vypovídat a podělit se o svůj příběh…